Perla jménem Dwarf Fortress

To, že je těžké soudit cokoliv podle obalu jsem se naučil už dávno. A v případě hry, kterou vám hodlám představit, to platí dvojnásob. Dwarf Fortress, nebo DF, jak ji budu zkráceně ve článku také označovat, je velice originální počin, který ale bohužel díky svému podivnému vzhledu hráče spíše odradí. Otočit se ale k tomuto skvostu zády je obrovská chyba. Hra takového kalibru se objeví jen jednou za sto let.

Slaves to Armok II: Dwarf Fortress, jak zní celý název hry, která je ale obecně známá pod svým zkráceným názvem, je ve vývoji přibližně osm let a věřte nebo ne, pracuje na ní jeden člověk. Tarn Adams, známý pod přezdívkou ToadyOne založil spolu se svým bratrem Zachem firmu Bay 12 Games a spolu vyplodili již několik her. Troufnu si ale říct, že slávu jim přinesla až Dwarf Fortress.

Firmička je kompletně financována z příspěvků hráčů a hra samotná zdarma. Pokud by se vám to nezdálo jako vhodná strategie, snad vám změní názor fakt, že Tarn je již několik let v podstatě nezaměstnaný, žije jen z přispěných peněz a celý svůj čas věnuje vývoji hry.


A co to tolik opěvované DF vlastně je? V jádru jde o fantasy hru, ve které se staráte o fungování trpasličí pevnosti. To vše v kompletně náhodně generovaném světě a neuvěřitelnou provázaností všeho se vším. Svět, veškerá příroda, města, národy, názvy dokonce i legendy - to vše je tvořeno náhodně při nové hře. Do takového světa pak přichází vaši trpasličí osadníci s touhou založit nové město pod zemí.

Už jsem trošku nakousl onen podivný vzhled. Celé herní prostředí je standardně tvořeno jen pomocí mírně upravené tabulky ASCII znaků, které mění podle potřeby barvu a to je vše. Buď si zvyknete a jako Neo v Matrixu místo znaků uvidíte vykopané chodby a všemožná bohatství podzemí nebo využijete jednu z grafických nadstaveb od fanoušků. Komunita okolo hry je obrovská. Ke hře nejsou jen grafické předělávky pro větší přehlednost, ale také různé nástroje pro lepší budování podzemního města, správu trpaslíků nebo dokonce modifikace, která přidá ozvučení, které hře v základu chybí.


Popisovat dojmy, které ve mě hra nechává, musel bych začít psát knihu. Provázanost mezi trpaslíky, kde každý je unikátní osobností, je neskutečná. Tvoří přátelství, když se narodí mimčo bujaře oslavují a tancují na stolech, či jsou nevrlí, když dojde alkohol a musí pít vodu, aby neumřeli žízní. A tohle všechno se dozvídáte jen díky textu, případně pohledem na na první pohled nesmyslnou změť znaků. A to je právě to, co dělá z DF jedinečnou a tak návykovou hru. Proč?

Poslední dobou se ve spojení s hrami hodně mluví o tzv. immersion. Hrubě řečeno jde o míru pocitu pohroužení se do hry, podle čehož se také hry často hodnotí. Dwarf Fortress v tomto ohledu překonává i hry, za jejichž vývoj se utratí miliony dolarů a pracují na nich desítky a stovky lidí. Zadarmo dostanete detailní a uvěřitelný svět, že jen opravdový tupec bez špetky fantazie bude považovat hru za fádní a prázdnou.


Paradoxně je větší zábava číst si příhody hráčů než hru hrát. Vznikají dokonce i romány na pokračování, které staví na příhodách z pevností. Najdou se především humorně laděné příběhy, ale existuje i pár vážných a všechno je to slušné čtení, to mohu potvrdit. Já vlastně mohu dát k dobru jednu humornou příhodu sám.

Onehdy přijel do mé mladičké pevnosti elfí obchodník se svojí karavanou. Korálky, bobule, látky, prostě hipís elfí věci, co si budeme povídat. Bohužel moje ekonomika nebyla ještě rozběhnutá a tak jsem mu mohl nabídnou tak akorát vykopané kamení, které samozřejmě mělo jen minimální hodnotu.

Možná byl obchodník naštvaný, že jsem nic nekoupil nebo jen prostě smrděl trávou, ale můj velitel expedice, který zároveň fungoval jako můj vlastní obchodník, před ním utíkal až do obranného příkopu, když si elf usmyslel, že si s ním popovídá. Takhle se tam proběhli ještě dvakrát, bohužel v době, kdy jeden z trpasličích zedníků stavěl v tunelu vedoucím z příkopu zeď. A ač se mu to nestává často, tentokrát byl se stavbou hotov přesně na čas a velitele expedice a elfa tam úspěšně zazdil. Musel jsem je pak nechat pracně vykopat ven. A takových příhod mám ještě celou zásobu.


Hodí se ještě dodat, že hra oficiálně nemá konce. Pokud se vám povede vybudovat si zázemí a spravovat ty trpasličí tvrdohlavce úspěšně, můžete hrát s jednou pevností jak dlouho budete chtít. Ale větší pravděpodobnost vidím v jednom z rychlých a brutálních konců, jakým je například zešílení trpaslíků, nájezd goblinů nebo chyba ve hloubení tunelu, která má za následek zatopení pevnosti lávou. Vůbec prohra je natolik součástí hry, že se mezi hráči DF vžil velice trefný terminus technicus označující skon pevnosti - Fun.

Určitě Dwarf Fortress vyzkoušejte. Počáteční obtíže spojené se složitým ovládáním a vzhledem překonáte pomocí oficiální Wikipedie, případně jiných návodů typu "jak začít" nebo výukových videí na Youtube. A nebo pomocí českého diskusního fóra.

Hru stahujte na: http://www.bay12games.com/dwarves/ [Mirror 1] [Mirror 2]

Líbil se vám tento článek? Začněte odebírat RSS blogu nebo si mě přidejte na Twitteru.