Papír vs. e-knihy, část 1.

Horká zpráva o tom, že Google dostal obří pokutu od francouzského vydavatelství za vystavování jejich knih na internet mě vlastně ani nepřekvapila. Bylo jen otázkou času, kdy se nějaký takový subjekt bude chtít rvát za svoje práva. No, nevím, jak to mají v Googlu ošéfované a stejně nehodlám rozebírat tento konkrétní případ. Rád bych se zamyslel nad vztahem mezi papírovými knihami a knihami z jedniček a nul.

Jako vysokoškolák na to mám možná trošku pokřivený názor. Zkoušeli jste někdy sehnat literaturu či skripta, které spolu s vámi sháněli další stovky lidí? Úkol téměř nadlidský, když mají v knihovnách výtisk či dva. Ve vzácných případech i tři! Sice hezký výběr, ale člověk si moc nepočte, když jsou všechny jednotky rozebrané na dva měsíce dopředu. A teď sháněj vysokoškoláku, sháněj.

Internet je potom téměř požehnáním. Když najdete onu literaturu někde ke stažení, tak máte takovou radost, že poslední co vás zajímá, je, že autor, pardon, nakladatel by mohl být smutný, že jste jeho dílo sehnali nelegálně. Ale když nebyla jiná cesta? Měli bychom hladovému člověku, který ukradl v obchodě housku useknout ruce, protože je to přece krádež? Ono, je to těžké, krádeží to nejspíš zůstane, ale nese to úplně jiný pomyslný morální podtext. Nebo něco v tom smyslu.

Ale vraťme se ke tématu. Někde jsem četl velice zanícenou debatu, jestli je vůbec správné nechat, snad padlo i slovo dovolit, aby se elektronická literatura stavěla po boku klasické papírové. Přišlo mi to jako totální blbost. To je jako kdybyste vedle sebe stavěly hliněné tabulky a knihtisk. Kromě výše zmíněné mají e-knihy také řadu dalších výhod.

Z pohledu e-knih

Díky tomu, že nejsou na papíře, se papíru tolik nespotřebuje. Ale uznávám, že tenhle bod je sporný. Neznám srovnání energetické náročnosti výroby papírové knihy a výroby té elektronické, nehledě na to, že v případě skenování starších knih se tahle spotřeba ještě násobí, protože původní kniha je samozřejmě na papíru, tak jak byla vyrobena.

Dalším bodíkem ve prospěch e-knih je fakt, že s elektronickou informací se daleko lépe pracuje. Můžete vyhledávat, rychleji citovat, ukládat důležité části, měnit písmo a vůbec dělat co hrdlo ráčí. Elektronická povaha textu propůjčuje ještě další zajímavé vlastnosti. Pomocí odkazů můžete mezi s sebou provázat několik titulů, instantní překlad částečně zpřístupní text cizím čtenářům, můžete pohodlně vkládat obrázky nebo jiná multimédia přímo do textu, můžete text s internetem provázat takovým způsobem, že už skoro nepůjde poznat, že jde o literaturu, můžete v rámci mezí udělat cokoliv.

Ještě mě napadlo kopírování. Tvořením kopií životnost knihy vlastně zvyšujete, protože ve virtuálním světě přežije jen to, co má nejvíc klonů. Když smažete jeden, nic se nestane, ale když spálíte poslední svazek nějakého starého rukopisu jste v háji.

Tak samozřejmě že neexistuje od každého titulu jen jedna kniha, ale jejich množení je daleko pracnější a energeticky a časově náročnější. A navíc jejich uskladnění je ve srovnání s e-knihami velice nepraktické. Do normální poličky se vám vejde jen pár svazků. Zatímco v elektronické podobě, pokud je uložíte na datové médium, můžete do té samá police uskladnit několik knihoven. A troufám si říct, že by vám tam ještě místo zbylo.

S tím jde ruku v ruce jejich snadná přenositelnost. Nemusíte s sebou tahat několik svazků, ale stačí vám jedno CD nebo paměťová či flash karta. Plus dokážete se sebou utáhnout daleko víc literatury, možná daleko víc, než dokážete přečíst.

Zatím se zdá, že bychom tedy měli v podstatě zahodit všechny papírové knihy a vrhnout se od náruče elektronického inkoustu, ale asi tušíte, že to nebude jen tak, jinak bych to ostatně tak sáhodlouze nevypisoval, že? Příště tedy čekejte pokračování tohoto řádění grafomanovo, tentokrát z pohledu papírových knih.