Vysoká škola nebo vysoké napětí?

Už se pár týdnů plácám po velkoměstě jménem Plzeň a není to kvůli nákupům nebo výzkumu života tamních bezdomovců. Má zvídavá povaha a studijní dovednosti, respektive schopnost všechno okecat a vařit z vody, což je na střední škole zásadní skill, mě dostali na zdejší vysokou školu, do akademické obce Západočeské univerzity.

Od začátku semestru mám pocit jakéhosi rozčarování, jako kdybych byl neustále ve snu, ze kterého se probudím jen o víkendu, kdy přijedu domů. Předměty, úkoly, shon, město – všechno to bzučí a pořád někam spěchá. A já spěchám s tím. Už to není taková legrace jako na střední, kdy jsem se vrátil domů a po případných úkolech mi zbylo habaděj času pro sebe. Teď se kolem pátý, a to jen někdy, přibelhám na pokoj a připadám si jako vycucnutý. Kdo by si pomyslel, že sezení na přednášce člověka tak vyčerpá. O nestíhání úkolů nemluvě.

A vůbec, jak jsem si mohl myslet, že až budu na vejšce, tak nebudu vědět co s časem? To jsem tehdy měl zatmění nebo co. Navzdory nynější zkušenosti ale stále doufám, že se to nějak zaběhne, že nám později učitelé dají pokoj nebo bůh ví co. Zatím mi to tak nepřipadá a domů se vracím jako mrtvola, cestou autobusem spím jako zabitý a o volném pátku doma spím pomalu do desíti. Ať mě klepne jestli mě tohle nezabije.

Vstupte! Lunapark právě otevírá!

Po mnoha problémech, řečeno přesněji porodních bolestech, jsem konečně oficiálně a úplně studentem Západočeské univerzity v Plzni! Zítra mě čekají první hodiny angličtiny a ekonomie. Budu muset po měsících flákání zase brzo ráno vstávat. :D